V minulých letech byly utraceny miliardy na nápravu protipovodňových škod. Téměř vůbec se však neinvestuje do toho, aby povodně či sucha v budoucnu nenastaly, nebo aby škody nebyly velké. Opět zvítězila stavební lobby. Například protipovodňová štola za 400 milionů v Jablonci nad Nisou jen odvede přívalovou vodu o kus dál. Do zadržení vody přímo v krajině se přitom investoval jen zlomek těchto peněz.

K budování nových rybníků, hrázek, remízků v polích či suchých poldrů chybí politická vůle i systematický přístup. Většina politiků nevnímá téma vody v krajině jako důležité, podle hesla „bližší košile než kabát“. Totéž platí pro ochranu zemědělské půdy před erozí a neudržitelnou zástavbou.

Pro mě osobně jsou témata krajiny i přírody hodně osobní. Téměř dvacet let jsem řídil ekologickou organizaci, které se podařilo ve spolupráci se žáky a studenty vysadit několik tisíc ohrožených jilmů, vybudovat v krajině nové tůně či zlepšit stav mnoha přírodních lokalit. To vše s pomocí stovek dobrovolníků. Je to ale jen malý zlomek toho, co naše krajina potřebuje.

Řešení: Chci podporovat nové programy na výsadby alejí, navázání zemědělských dotací na zmenšení výměry velkých polí, která je třeba rozčlenit remízky na menší celky, mimo jiné proto, aby v krajině mohla zadržovat více vody a také podpořit neziskové organizace, které prakticky pečují o naši krajinu.