Možná namítnete, že mezi bezdomovci žádné děti nejsou. Ano, mezi bezdomovci, co žijí na ulici, skutečně až na výjimky žádné děti nejsou. Ale mnoho jich je na ubytovnách, kde žijí často v nepředstavitelných podmínkách. A většinu ubytoven za domov považovat nelze.

Děti nemohou za to, že jejich rodiče nejsou ekonomicky úspěšní, mají problémy s alkoholem, drogami nebo jen smůlu, že skončili bez prostředků. Každé dítě si zaslouží šťastné dětství, ke kterému patří i vlastní domov. 

Tento problém jsem si uvědomil při návštěvě jedné ubytovny, kde jsem potkal matku se dvěma malými dětmi. Žili v jedné místnosti, se společným sociálním zařízením na chodbě a společnou kuchyní.

Nejsme tak chudá společnost, aby děti musely žít na ubytovnách. To není nejlepší start do života. Není to přitom nijak okrajový problém. Jedná se o tisíce dětí.

Co chci udělat? Chci podpořit přijetí zákona o sociálním bydlení, který by měl pomoci lidem, kteří se různým způsobem ocitli v nevyhovujícím bydlení či na ulici. Stát musí ve spolupráci s obcemi, podobně jako v západní Evropě, podpořit výstavbu sociálních bytů a ne utrácet peníze za dávky, které skončí u majitelů ubytoven a přeplněných bytů. Ať už máte k dospělým bezdomovcům jakýkoliv vztah, věřím, že v pohledu na děti to vidíme stejně…