I v péči o zdraví jsou však problémy a věci, které je třeba zlepšit. Stát věnuje příliš malou pozornost samotné prevenci. Dvě hodiny tělocviku týdne ve spojení a malou podporou sportování dětí a mládeže, nebo malá kontrola kvality potravin či problémy související s kouřením a alkoholismem. To vše pak zvyšuje nároky na zdravotnický systém. A pak na některé věci chybí peníze.

Jednou z těchto oblastí je péče o duševní zdraví. Vím, o čem mluvím. Sám jsem měl v minulosti problémy s jednou z těchto nemocí – s depresemi. To je problém, který umí velmi zásadně narušit váš život. Odborníci dnes hovoří až o epidemii tohoto onemocnění. Když jsem letos na jaře tyto své problémy veřejně přiznal, byl jsem překvapen, kolik lidí v mém okolí se mi ozvalo, že jsou na tom podobně.

Mít deprese neznamená být blázen. S pomocí léků je to dnes již dobře zvládnutelné onemocnění. Mnoho lidí však
s touto nebo jinými nemocemi dlouho zápasí samo, případně těžko hledají odbornou pomoc.

Ke vzniku těchto „nových nemocí“ přispívá kromě vnitřních dispozic i velká míra stresu ve společnosti a obecně velký tlak na výkon a úspěch.

Co chci udělat? Chci o tomto problému veřejně mluvit, aby se i další lidé, kteří s depresemi nebo jinými nemocemi mají osobní zkušenost, nebáli začít léčit. Zároveň musí vzniknout dostatečně velká síť zařízení a odborníků, kteří lidem v nesnázích dokáží pomoci. Vzorem může být Středisko komplexní terapie, které v Liberci funguje přes 25 let, ale kapacitně nestačí. V Senátu pak chci podporovat taková opatření, která zvyšují kvalitu života společnosti jako celku, nejen vybraným skupinám. Problém zdraví jednotlivců je totiž odrazem stavu celé společnosti.